Vlečka na Orlík

17.06.2011 22:41

Vlečka na Orlík je nová série 84 keší umístěných na trase bývalé vlečky z Tochovic u Příbrami k hrázi přehrady Orlík. Vlečka byla vybudována v 50. letech minulého století a sloužila k dopravě materiálu na stavbu přehrady. V 90. letech byly koleje odstraněny. Po části její trati vede cesta, jinde už bývalá dráha zarůstá křovím.

 

Na vlečku jsem vyrazil v sobotu 11. června 2011 se čtyřmi airsofťáky. Ráno jsme vyjeli autem z Prahy a zaparkovali v Příbrami u nádraží. Z vlaku jsme vystoupili v Tochovicích asi ve čvtrt na jedenáct. Na vlečku nastupujeme spolecne v 11:27. Dál už ale hoši mají jiný program než já. Cíl jse stejný, trasa také, ale zájem různý. Oni se mají s plnou polní dostat stejně jako já do kempu na přehradě. Podle původního plánu tam měli čekat oni na mě, nakonec to však bylo obráceně. Ale to předbíhám. Tím, jak se na trase potkávají s kačery, občas je odrazují svojí přítomností od logování. A tak koho můžu, toho poučuji, že to jsou sice mudlové, ale vědí, o co jde.

Jedna kačerka prý prohlásila, že neví, kdo z nás má úchylnější zábavu. :)

Musím říct, že jsem ani nečekal, že trasa bude místy dost dobrodružná. Chůze po bývalé trati dávala tušit, že to bude bez velkých prevýšení. Je však vidět, že príroda si s opuštěnými lidskými díly umí rychle poradit. Ačkoliv v posledních měsících zde vzrostl provoz, stále má v několika úsecích vegetace nad kačery znatelnou převahu. Husté trnky na začátku ruší fádnost polí v okolí Tochovic. Později přicházejí úseky méně náročné a lépe průchozí a krajina se stává zajímavější, hlavně po příchodu do prvního lesa a pak po překrocení hlavní silnice. Hodně dobrodružný je také úsek před koncem. Tam to stojí za to, člověk si to v pořádně užije. Zvlášť když ho v těch místech chytne hustý déšť jako mne, je to opravdové dobrodrůžo.
Počasí zpočátku přálo. Při startu bylo docela vedro. Pak se začalo zatahovat a těsně za půlkou série mne zastihl mírný deštík. Teda spíše příjemně osvěžující sprška. Pak ještě na chvíli svítilo slunce, ale když jsem na pětasedmdesátce zaokrouhlil celkový počet svých nálezů na 1200, začínal docela slušný slejvák. Protahování mokrými větvemi v následujícím úseku způsobilo, že jsem do cíle dorazil totálně promočený, i když v tu chvíli už opět nepršelo. K poslední kešce si dávám závěrečný sprint, abych stihnul zalogovat v celou (17:00). Zapomněl jsem málem napsat, že jsme akci pojali jako dvoudenní čundr, takže jsem táhnul velký batoh. S ním to pak místy v husté vegetaci opravdu stálo za to. Ohýbání a dřepání ke keškám bylo s bagáží též náročné. Ale není to nic proti tomu, co musel zvládnout kačer Jirrote, který abcolvoval velkou část trasy o berlích. To jsem musel obdivovat. Také jsem obdivoval a zároveň trochu litoval kačery na kolech. Ti to asi měli také dost náročné.

Na trase se mi líbilo, že vede mimo silnice, a tudíž člověk nepotkává auta ani kačery, kteří popojíždějí, neustále zastavují a vybíhají u kešek, jak jsem onehdá viděl mezi Novým Městem a Náchodem (FCPT). Pokud mám tyto dvě série porovnat, obě jsou zdařilé. FCPT vede o něco krásnější a zajímavější krajinou, ale vadilo mi na ní, že se jde po silnici. V tom je Vlečka zase lepší.

 

Když to shrnu, díky precizně připravené sérii i přes částečnou nepřízeň počasí mám další silný geocachingový zážitek. Ten pak ještě umocnil nález dalších tří keší v okolí přehrady. Jak jsem psal, vojáci dorazili do cíle se zpožděním, a tak mi nic nebránilo, abych ještě ty další kešky (tentokrát již se slušnými převýšeními) dal a tímto způsobem si zkrátil čekání na zbytek týmu. Do kempu Popelíky nad přehradou jsem dorazil po osmé večer. Na zybytek týmu jsem čekal ješte asi půl hodiny před recepcí. Místním jsme se asi moc nelíbili, a tak se nám všemožně snažili rozmluvit úmysl přespat zrovna tam. Prý mají všechny chatky zamluvené - až na to, že nikdo do nich nakonec nedorazil. Stan jsme neměli. Původní plán byl spát pod širákem. Vzhledem k deštivému počasí však bylo lepší najít nějaký přístřešek. Nakonec jsme zakotvili v místní hospodě (v areálu kempu), kde jsme se pořádně nacpali, ačkoliv nám recepční tvrdili, že hospoda za chvíli zavírá a už asi nic nedostaneme. Když paní opravdu zavírala, sama nám nabídla, že můžeme - vzhledem k opětovnému dešti - na terase přenocovat, jen nesmíme dělat neporádek (to ani nehrozilo, jak jsme byli unaveni) a před osmou ranní mít sbaleno. Druhý den bylo vidět, že lidem z kempu se to asi moc nezamlouvalo. My jsme však na místě strávili ještě skoro celou neděli a pak jsme se v klidu přesunuli do Solenic na autobus do Příbrami. Akce se prostě povedla.
Příbramákům tedy mnohokrát děkuji za pozvání na povedenou sérii.

Celou trasu série jsem ušel za 6 hodin a 32 minut. Urazil jsem při tom 16,8 km. Na jednu kešku to dělá v průměru něco přes 4,5 minuty. Když odečtu časy několika krátkých zastávek na svačinu, případně na prohození pár slov s jinými kačery, logoval jsem kešku každé 3 až 4 minuty. Zhruba minutu mi přitom zabrala samotná manipulace s logbookem. Když čtu, že někteří sérii zvládli v čase o 2 hodiny kratším, musím před nimi smeknout klobouk.