FCPT
First Czech Power Trail
O víkendu 23. –24. října 2010 jsem se taky vydal na bodové šílenství zvané FCPT – sérii 100 kešek, která nedávno vznikla na podorlických silnicích mezi Náchodem a Novým Městem nad Metují. Byl to pro mě zážitek, na který se nezapomíná. A já určitě budu vzpomínat v dobrém.
Nové Město nad Metují
Na tenhle výlet jsem se těšil jako malej. Tohle byla prostě výzva. Za kombajnistu se nepovažuju, ale proč to taky jednou nezkusit? Navíc jsem jel s dobrou představou o tom, do čeho jdu. Kdysi, "před naším letopočtem", kdy ještě geocaching nebyl, jsem dva roky bydlel a pracoval v Novém Městě. Okolí jsem měl docela proježděné na kole. Včetně této trasy. Zdejší krajina je malebná, takže stojí za to udělat si sem výlet.
Na celý výlet jsem si vyhradil dva dny. Přijel jsem totiž autobusem a šel s batohem pěšky. Dlouho už jsem nepodnikl žádný vandr, tak jsem si to teď pořádně vynahradil. Můj výlet trval přesne jeden a půl dne. V sobotu ráno odjezd v 7:00 z náměstí v Dolních Brežanech u Prahy. Návrat tamtéž v neděli v 19:00. Na Florenci jsem měl více než hodinu čas, a tak jsem zašel na snídani do Burger Kinga. Říká se, že dvakrát do stejné reky nevstoupíš. A já už podruhé nepůjdu do tohoto řetezce. Bylo to dražší a snad ještě hnusnější než v mekáči. Ale to odbočuji. Zatím se pěkně rozednilo a vypadá to na krásný den. Vystupuju okolo půl dvanácté na Rychtě v NMNM. Na náměstí si dávám oběd. V hotelu U Broučka měli zrovna zvěřinové hody. Nacpávám si žaludek, nabírám energii a vyrážím. Před nástupem na trasu nacházím ještě 3 jiné kešky.
První kešku série – která je vlastně poslední, ale pro mě první, protože jsem šel obráceně, než je číslováno – nacházím ve čtvrt na dvě. Docela to ubíhá. Občas potkávám kačery v autech, sem tam někoho na kole a výjimečně i pěšáky. A bavím se tím, jak ti v autech porád popojíždějí, zastavují a vybíhají. A jak ti, co jsou už za půlkou cesty, nadávají, jaká to je pakárna. To jim docela věřím. Mně by to takhle teda nebavilo. Ale záleží na tom, co člověk, který na trasu vyráží, od takové akce očekává. Moje zkušenost je jiná. Skoro celou cestu jsem si užíval. Teda je fakt, že ke konci obou etap už jsem skoro necítil nohy a chůze po frekventovaných úsecích (Slavoňov – Nový Hrádek, Dobrošov – Náchod) nebyla úplně tím pravým. Turistické pěšiny by se mi líbily víc. Ale je celou cestu pořád na co koukat.
Nový Hrádek, pod Frymburkem jsem chtěl bivakovat původně, pod větrníky jsem si nakonec ustlal
Před Rokolí se už stmívá, a tak nasazuju čelovku, aby mě protijedoucí řidiči viděli. Zvlášť v zatáčkách u svodidel by to mohlo být fatální. Po setmění dorážím do Nového Hrádku. Ještě před městečkem cestou do kopce zastavuje auto a řidič mi nabízí, že mě sveze. Nohy bolí, jak rád bych nabídku využil! Ale to přece nemůžu, a tak s díky odmítám. Přemýšlím, zda vyměknu a půjdu spát do penzionu. Ale ne, táhnu spacák, karimatku a celtu. Přece to nevzdám! Na náměstí sbírám indicie a počítám souřadnice finále místní multiny, která mě zavede k nedaleké zřícenině hradu Frymburka. Za svitu úplňku vypadají siluety hradu strašidelně. Nacházím ohniště se stolečky. Oheň nezapaluju, ale dávám si něco málo k jídlu. Pak si rozestýlám a ukládám se ke spánku v bláhové naději, že po celodenním pochodu rychle usnu, ačkoliv jsem
svým založením sova. Zvedá se však vítr a obloha se zatahuje. Dokonce spadlo pár kapek, a tak nehodlám nic riskovat. Přece jenom není červenec, ale říjen. Rychle balím, jdu si pro finálovku multiny (odlov byl plánován až na ráno) a pak se vracím na náměstí, kde jsem viděl hospodu s ubytováním. Ptám se, zda mají volno. "Nemáme!" odsekne nepříjemná paní za barem. Není teda co řešit. Ještě chvíli pokračuju a stelu si u větrníků. Tedy u větrné elektrárny nad obcí, kde se taky nachází jedna keška. V ní nacházím hezký geocoin. Tohle místo mi doporučili pěší kačeři, které jsem odpoledne potkal. Moc se mi tu nelíbí. Ale už nemám sílu pokračovat kdovíkam, kde bych našel krytou autobusovou zastávku. Stelu si pod rampou. Nic moc, ale aspoň jsem částečně krytý před případným deštěm. Větrníky jsou odstavené. Prý kvůli hluku. Pro mě je to štěstí. Dneska by to musel být pořádný hukot. Fouká silný vítr a k ránu začalo trochu pršet. Noc jsem však přežil celkem v pohodě. V neděli už není tak hezky jako v sobotu. Chvílemi i trochu prší. Nepotkávám proto tolik kačerů jako včera.
Z celé série jsem jednu kešku nenašel. Když jsem večer viděl logy nálezců, myslel jsem, že jsem byl slepý. Ale při čtení přibývajích logů zjišťuji, že skutečně byla pryč, ale autoři série ji rychle obnovili. Dokonce geokolegovi, který taky šel pěšky, donesli přímo pod nos. Ale jeden chybějící bodík mě netrápí. Místo toho jsem si vyzvedl – počítám-li správně – 9 jiných kešek okolo. Poslední kešku ze série, která se nachází na kraji Náchoda, nacházím po půl druhé. Teď ještě musím přes tohle rozcourané město na autobusák. Nohy pořádně bolí, vůbec se mi jít nechce. Ale když už jsem se dal na pochod, nezbývá než dojít až do konce. Můj tracklog (od autobusu k autobusu) měří něco přes 42 km a včetně zastávek to bylo asi 13,5 hodiny.
Náchod
Jak už jsem napsal výše, jsem rád, že jsem nejel autem. Ono ani žádné k dispozici nebylo a parťáka, který by mě svezl, jsem nehledal. Myslím, že takový lov by mě po pár nálezech přestal bavit a psal bych jako mnozí jiní, že tato série "je jen o bodech". (Teda fuj! Na tuhle oblíbenou novinku v češtině si stále nemůžu zvyknout.) Ideální by na silnici asi bylo kolo. Musel bych ho však dopravit z Prahy a zpět vlakem. Na nádraží je to od nás navíc daleko. Tohle mi přišlo jako mnohem větší masochismus než šlapat s těžkým batohem a spát za ne zcela ideálního počasí venku. Trasa by se jistě dala pěšky absolvovat i během jednoho dne. Ale předpokládá to netáhnout nic těžkého a vyrazit brzy ráno. Stejně by to asi byla hoňka. S nezbytnými zastávkami na jídlo, odpočinek a 100x rychlé zalogování mi vychází při průměru asi 6 minut mezi jednotlivými zastávkami zhruba 10 hodin na trase. A to se člověk nesmí loudat. Rozdělení na dvě etapy se mi jeví pro pěší túru jako optimální.
Chtěl bych poděkovat autorům této supersérie a vyjádřit svůj obdiv nad množstvím práce, kterou s ní tráví. Moc se mi to líbilo. Jo, a taky díky za lekce madarštiny (v nápovědách). Myslím, že si dlouho budu pamatovat slova jako fa, nyírfa, nyíl, oszlop a další.
Díky! Díky! Díky!
Köszönök szépen!
Aktuální informace
Celá série byla začátkem listopadu 2011, po asi 14 měsících existence, zrušena a archivována. Ani se autorům nedivím. Při tak velké návštěvnosti (více než 1600 návštěvníků) muselo být hodně náročné udržovat všechny kešky v provozu. Pokud si chce člověk vyzkoušet bodové šílenství, musí tedy zavítat někam jinam.
